Ukončení pracovního poměru bývá často jedním z nejvíce problematických právních jednání v oblasti pracovních vztahů. Ať už jde o rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnance nebo zaměstnavatele, případně i oboustrannou dohodu, je nezbytné dodržet správný postup, aby nedošlo k právním problémům nebo sporům. Tento článek se zaměřuje na to, jak správně ukončit pracovní poměr a na co si dát pozor.
Jaké zvolit ukončení pracovního poměru?
Pracovní poměr založený pracovní smlouvou lze ukončit několika možnými způsoby. Předně je tak třeba zvolit vhodný způsob.
DOHODA O ROZVÁZÁNÍ PRACOVNÍHO POMĚRU
Prvním možným způsobem je dohoda o rozvázání pracovního poměru. Dohoda představuje oboustranné právní jednání, k jehož uzavření je potřeba souhlasu obou stran – tedy nejenom zaměstnavatele, ale i zaměstnance. Přesto se v praxi lze setkat často s tím, že zaměstnanec dostává tzv. „výpověď dohodou“. Nic takového však v právním slova smyslu neexistuje. Jedná se spíše o laický popis situace, kdy zaměstnavatel usiluje o ukončení pracovního poměru, avšak nechce jednostranně podávat výpověď (např. aby se vyhnul povinnosti placení odstupného, anebo v situaci, kdy není naplněn žádný výpovědní důvod). A tak zaměstnanci různými způsoby vnutí uzavření dohody o ukončení pracovního poměru. Zde je tedy třeba upozornit na to, že zaměstnavatel na uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru nemá žádný nárok a bez souhlasu zaměstnance jí jednoduše uzavřít nelze.
Výpověď
Výpověď oproti dohodě naopak představuje možnost, jak pracovněprávní poměr ukončit jednostranně bez ohledu na vůli druhé strany. Zaměstnanec tak může učinit z jakéhokoliv důvodu, či dokonce i bez uvedení důvodu. Oproti tomu zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpovědi pouze tehdy, je-li naplněn některý ze zákonných důvodů pro podání výpovědi zaměstnavatelem. V případě výpovědi je nutné si rovněž uvědomit, že výpovědí pracovní poměr nekončí okamžitě. Výpovědní doba činí zásadně nejméně dva měsíce. Začíná se počítat až od měsíce, který následuje po měsíci, v němž je výpověď doručena druhé straně. Je pak dobré také vědět, že v případě naplnění některých výpovědních důvodů může mít zaměstnanec vůči zaměstnavateli nárok na odstupné. Stejně tak je vhodné vědět, že existují tzv. ochranné doby, během kterých naopak zaměstnanci nelze dát výpověď (např. v době těhotenství zaměstnankyně). Ale i z tohoto pravidla jsou stanoveny určité výjimky.
OKAMŽITÉ ZRUŠENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU
Okamžité zrušení pracovního poměru pak představuje to, čemu se laicky říká „výpověď na hodinu“. Tímto způsobem je možné pracovní poměr ukončit pouze v případě naplnění příslušných zákonných důvodů, a to jak v případě zaměstnavatele, tak ale i zaměstnance. Zákonné důvody pro tento způsob skončení pracovního poměru představují v zásadě ta nejzávažnější možná porušení povinností zaměstnavatele, případně zaměstnance. Jedná se například o některé případy spáchání trestného činu zaměstnancem, nebo o nezaplacení mzdy či platu zaměstnanci v zákoně stanovené době.
neplatné ukončení pracovního poměru
Často dochází v praxi bohužel k tomu, že k ukončení pracovního poměru je volen nesprávný způsob, případně nejsou naplněny zákonem vyžadované podmínky pro zvolený způsob právního jednání směřujícího k ukončení pracovního poměru.
Pakliže zaměstnanec nebo zaměstnavatel považují rozvázání pracovního poměru za neplatné, mají možnost tuto neplatnost uplatnit u soudu. Je však potřeba zdůraznit, že neplatnost je možné u soudu uplatnit v tomto případě nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr napadeným rozvázáním skončit. Zaměstnavatel či zaměstnanec, který neplatnost rozvázání pracovního poměru napadá, pak obvykle také bez zbytečného odkladu vyzve druhou stranu k tomu, aby se nadále chovala zjednodušeně řečeno nadále tak, jako kdyby pracovní poměr dále trval. Pokud taková výzva učiněna není, počítá zákon s právní fikcí. To znamená, že i neplatně provedené rozvázání pracovního poměru ve výsledku přivodí zánik pracovního poměru.
Náš tip k ukončení pracovního poměru
Tento článek pochopitelně nemá za cíl dopodrobna popsat veškeré relevantní právní aspekty spojené s rozvázáním pracovního poměru. Cílem tohoto článku je poukázat na to, že v praxi velmi často dochází k nesprávnému způsobu ukončení pracovního poměru. A může s tak dít z mnoha rozličných důvodů, včetně důvodů dalších, o kterých tento článek již s ohledem na svůj rozsah ani nepojednává. Právní laik přitom zpravidla ani nepozná, že došlo k neplatnému rozvázání pracovního poměru. A že případně má nárok vůči zaměstnavateli na nějaké další plnění, náhrady či odstupné. Nebo že je třeba něco učinit, a to navíc v poměrně krátké lhůtě, pakliže chce odvrátit skončení pracovního poměru, a to i když je rozvázání pracovního poměru neplatné.
Pakliže jste v situaci, kdy se s vámi zaměstnavatel či zaměstnanec pokouší rozvázat pracovní poměr, aniž byste s tím souhlasili, je vhodné se obrátit na advokáta a poradit se s ním. Protože v těchto právních vztazích dochází poměrně často k neplatnému či jinak vadnému právnímu jednání. Této neplatnosti se lze přitom úspěšně dovolávat u soudu jen ve velmi krátké, dvouměsíční lhůtě. Stejně tak je třeba v případě zájmu o další trvání pracovního poměru kontaktovat druhou smluvní stranu s příslušným sdělením a v patřičné formě bez zbytečného odkladu. Pakliže tedy situace není zaměstnancem či zaměstnavatelem řešena včas, nelze jí již později obvykle nijak řešit. Jakékoliv sporné situace v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru je tak namístě řešit včas
MÁTE POCIT, ŽE ROZVÁZÁNÍ PRACOVNÍHO POMĚRU BYLO NEPLATNÉ A NESOUHLASÍTE S TÍM? NEVÁHEJTE NÁS KONTAKTOVAT!
